Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil v Hranicích na Moravě malíř a zakladatel gobelínových dílen Rudolf Schlattauer. Po absolvování střední školy v rodném městě odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru slavného malíře prof. Hanse Makarta. Ve studiích pokračoval v Paříži, Berlíně a Mnichově. Potom cestoval a osvojoval si tkaní gobelínů. Jeho slibně se rozvíjející uměleckou kariéru však přerušila zákeřná nemoc – tuberkulóza. Na doporučení lékařů odjel za lepším klimatem do Osla v Norsku. A právě během pobytu ve Skandinávii se seznámil s technikou tkaní nástěnných koberců – gobelínů. Osvojil si toto umění a po návratu na Moravu se pokoušel sám tkát. Svým nadšením podnítil i opavského rodáka Ladislava Henčla a spolu se začali věnovat práci na gobelínech. Z jejich iniciativy vzešel nápad založit v roce 1898 dílnu v Zašové. Významným přínosem pro fungování gobelínové dílny v tomto regionu měla být místní řemeslná textilní tradice, a proto i vhodná pracovní síla. Ovšem první roky nebyly po ekonomické stránce příliš úspěšné. Vleklé problémy s odbytem výrobků vedly v roce 1907 k žádosti o oficiální podporu. Schlattauerovi nakloněný zemský poslanec Václav Šílený prosadil převzetí dílny moravským zemským výborem. Usnesením živnostenského odboru moravského zemského sněmu se podnik Rudolfa Schlattauera na návrh poslance Votruby změnil na zkoušku v odbornou dvouletou školu. Za tímto účelem bylo usneseno přidělit škole 15 tisíc korun, což přijala i finanční komise zemského sněmu a schválil samotný sněm. V roce 1908 byla zřízena tzv. Jubilejní (k 60. výročí vlády Františka Josefa I.) zemská gobelínová a kobercová škola ve Valašském Meziříčí. Škola byla posléze umístěna v Zemském ústavu pro výchovu hluchoněmých. Rudolf Schlattauer byl jmenován jejím ředitelem, navrhoval tapisérie, paravány i nábytkové tkaniny většinou se secesními motivy. Dal zde práci dvěma desítkám žen. Ke spolupráci získával také další výtvarníky, především svého spolužáka z vídeňské akademie Hanuše Schwaigra, jehož předlohy byly ve Valašském Meziříčí realizovány. Právě jeho práce pro gobelínku patří k nejvýznamnějším. Například téma Krysaře prolíná celým Schwaigrovým dílem. Předlohou pro tapisérii se stal akvarel z cyklu pro hraběte Wilczka, tehdejšího tchána majitele zdejšího panství hraběte Kinského, z roku 1882. Závěsné tkané obrazy, stejně jako druhý výrobní artikl gobelínky – ručně vázané koberce – vyzývaly ke spolupráci i s architekty. Konkrétně to byli např. Dušan Jurkovič, Felix Jenewein nebo arch. Jan Kotěra a početná skupina jeho žáků, z nichž mnozí po pražském studiu působili v Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Díky gobelínové manufaktuře přivedl Rudolf Schlattauer do našeho města umělecké řemeslo, jež navázalo na místní soukenické tradice a přitom odráželo soudobé trendy ve výtvarném umění. Nejenže byl sám výborným malířem, ale dokázal získat ke spolupráci řadu významných umělců a pro své záměry i politickou podporu. S její pomocí zapojil umělecké řemeslo do státního vzdělávacího systému. Opravdového uznání se mu však dostalo až po smrti jako zakladateli českého gobelínářství. Škola sama po jeho smrti živořila. Ústav hluchoněmých se za války proměnil ve vojenskou nemocnici, škola byla omezena a málem by úplně zanikla. Teprve v roce 1922 byl novým ředitelem jmenován malíř a učitel Jaro Kučera, rodák z Bystřice pod Hostýnem, který nastartoval novou fázi ve vývoji školy. Od tohoto roku se už do tapisérií začala vetkávat značka MGM – zkratka nově vytvořené Moravské gobelínové manufaktury. V roce 1924 školu navštívil i prezident T. G. Masaryk, jemuž byl darován gobelín Pravda vítězí A v roce 1931 se školní umělecké dílny konečně dočkaly i přestěhování do vlastní budovy. To už v dílnách pracovalo na šedesát pět děvčat. Rudolf Schlattauer zemřel 3. 1. 1915 ve Valašském Meziříčí. Je pohřben na místním hřbitově. Město prohlásilo jeho hrob za čestný. (PD)