Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil v rolnické rodině ve Vřesovicích u Prostějova katolický kněz Eduard Kavan. Od svého nástupu na místo kaplana meziříčské fary v roce 1899 však veškeré své působení spojil tento rodilý Hanák s Valašskem. Jako typický „homo politicus" se záhy po příchodu aktivně zapojil do veřejného života, politického dění i politických zápasů. Stal se spolupracovníkem Novin zpod Radhoště, hlavní tribuny valašských katolíků. Od roku 1903 se po odchodu P. Koňaříka ujal jejich redigování a sám působil až do roku 1930 jako odpovědný redaktor. Musel přitom stále čelit řadě politických i osobních útoků, i když sám jako tvor velmi bojovný byl zvyklý útoky také vracet. V kampani před volbami do říšské rady v roce 1907 se nebál střetnout na předvolebních schůzích s vysoce vzdělaným kandidátem tzv. pokrokářů T. G. Masarykem. Pro pokrokáře se proto stal jakýmsi symbolem klerikálního tmářství, pro katolíky předvojem obhajoby postupně ztrácených společenských pozic. Již v době monarchie byl v roce 1913 zvolen také zemským poslancem za rolnickou kurii. Stranou nezůstal ani při převratu a spolu se starostou Františkem Chrastinou přebíral jako člen místního národního výboru od správců vojenských nemocnic slib věrnosti nové republice. Od počátku své veřejné činnosti byl členem výboru strany katolickonárodní. Po sloučení katolických stran v Československou stranu lidovou v roce 1919 zaujal funkce v jejím jak zemském, tak i celostátním výkonném výboru. V roce 1925 byl po předčasném rozpuštění Národního shromáždění i senátu a po úmrtí dosavadního senátora za lidovou stranu Josefa Mnohoslava Kadlčáka zvolen senátorem a zůstal jím i v následujícím volebním období. Těžištěm jeho veřejné práce však byla především komunální a regionální politika. Vedle svých pozic v církevních strukturách – meziříčský farář (1915–1935), kroměřížský kanovník (1923–1935) – a v katolickou církví zřízených či podporovaných organizacích (starosta župy kardinála Bauera tělocvičné organizace Orel, předseda Jednoty duchovenstva arcidiecéze olomoucké, předseda Lidové jednoty pro Meziříčí a Krásno, člen předsednictva kněžské nemocenské pojišťovny v Praze) zastával od převratu v roce 1918 funkci 1. náměstka meziříčského starosty. Eduard Kavan si v této funkci počínal jako velmi obezřetný správce městských financí. Přičítá se mu např. hlavní zásluha na spojení Valašského Meziříčí a Krásna v roce 1924, na postavení budovy okresního úřadu, odborné školy a tzv. gážistických domů. Když se však jednalo o stavbu učitelského ústavu, jako finanční referent přesvědčoval městskou radu i zastupitelstvo a statisticky v novinách dokazoval, že postavením nákladné budovy ústavu bude město na dlouhá léta zatíženo, a varoval před optimistickými názory na tuto záležitost. Zemřel po dlouhé nemoci 30. 7. 1935 v Kroměříži a je pochován na Hostýně. (PD)