Valašskomeziříčské Kalendárium

založil Ignác Reich v krásenské huti sklárenský hasičský sbor. Vznikl sice později než dobrovolné sbory krásenských a meziříčských hasičů, kvalitou svého technického vybavení je ovšem daleko předčil. Toto vybavení bylo mnohdy zhotovováno v dílnách závodu na základě návrhů jeho inženýra Antonína Scheerpeltze. Působnost sboru nebyla omezena na areál a potřeby závodu, ale sbor poskytoval pomoc kdykoliv a kdekoliv na území Krásna, Valašského Meziříčí i přilehlých obcí. Důležitá byla i finanční a materiální podpora firmy, která pořizovala výzbroj a výstroj, hradila členské příspěvky asi sta jeho členů a přispívala do podpůrného fondu. Členy sboru potvrzoval na návrh vedení závodu šéf firmy (v době vzniku sboru Alois Reich). Technické vybavení sboru se díky podpoře firmy neustále vylepšovalo a zdokonalovalo. Již v roce 1895 měl sbor 14 metrů vysoký mechanický vysouvací žebřík, v následujícím roce obdržel i třetí skládací stříkačku a konečně v roce 1900 ke 20. výročí vzniku továrního sboru byla zakoupena tříválcová parní stříkačka se dvěma nádržemi na vodu, s navijákem a 500 metrů hadic. Sbor měl pro stříkačky i vlastní skladiště – depa – a také svou lezeckou věž. Meziříčský, krásenský i sklárenský sbor byly navzájem propojeny hasičským telegrafem, který umožňoval zásah všech tří sborů najednou. Poněkud rušivým momentem byla skutečnost, že huťský sbor zůstával i s krásenským až do roku 1918 členem německého hasičského svazu na Moravě (Feuerwehrverband). (PD)