Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil ve Sloupnici lékař, propagátor sportu a divadelník MUDr. Otto Levý. Rodina židovského původu se na Valašsko přistěhovala v roce 1903 ze Sloupnice u Litomyšle. Otec Eduard po ukončení své důstojnické kariéry v armádě pracoval ve státní službě jako poštmistr. Na Valašsku působil nejprve ve Stříteži nad Bečvou, poté se rodina usadila ve vile nad cihelnou v Hrachovci, až nakonec zakotvila ve Valašském Meziříčí, kde si rodiče nechali postavit dům v nynější Fügnerově ulici č. 141. S manželkou Bertou měli dva syny. Starší syn Karel (narozený 17. 2. 1893 ve Sloupnici) v roce 1912 absolvoval meziříčské gymnázium, vystudoval práva a měl pak vlastní advokátní praxi v dnes modře natřeném domě vedle pivnice U Šotka poblíž pošty. Dne 17. 7. 1941 byl zatčen pro tzv. nepřátelství vůči říši a křivě nařčen z krádeže zboží. V Osvětimi podlehl útrapám již 9. 9. 1941. Se svou ženou Miladou, rozenou Friedrichovou, měl jediného syna Karla (narozený 14. 8. 1930). Mladší Otto absolvoval valašskomeziříčské gymnázium v roce 1914 ve třídě prof. Josefa Šindeláře. K jeho spolužákům patřil mj. pozdější dlouholetý náměstek meziříčského starosty za sociální demokracii Oto Vaverka, původem z Bystřice pod Hostýnem. Po maturitě vystudoval medicínu (za války musel jako medik narukovat na italskou frontu) na Karlově univerzitě v Praze. V roce 1923 se oženil s Annou, rozenou Krauszovou, katoličkou z původně německé rodiny, která se do Valašského Meziříčí přistěhovala z uherské Šoproně před první světovou válkou. Její otec si zde v letech 1911–1912 nechal naproti vchodu do nově postaveného Zemského ústavu pro hluchoněmé postavit stavitelem J. Demelem vilu ve Vsetínské ulici č. 434/38, kde se novomanželé usadili a kde si čerstvý lékař otevřel svou praxi. V roce 1924 se jim narodil první syn Otto, o tři roky později Ivo. MUDr. Otto Levý byl osobou velmi činorodou s řadou koníčků. Již od mládí se aktivně věnoval sportu, divadlu, fotografování, automobilismu, radiotechnice i filatelii. Dne 14. 5. 1925 se na zakládající valné hromadě v pivovaru stal prvním předsedou sportovního klubu SK Valašské Meziříčí, který zpočátku pěstoval pouze kopanou, a roku 1931 byl spoluzakladatelem lehkoatletického odboru SK Valašské Meziříčí. Hrál a režíroval ochotnické divadlo, jednak sokolské, jednak i dělnickou scénu, a psal divadelní hry. Jedna z nich, detektivní hra Silný případ, se dočkala i provedení v pražském divadle Akropolis. Nebyl členem židovské náboženské obce a žil v manželství s katoličkou Annou (narozená 7. 12. 1900 v Šoproni v Maďarsku, zemřela 27. 4. 1979 ve Valašském Meziříčí). Manželství bylo po okupaci v roce 1939 pokládáno za smíšené, nicméně byl Němci považován za Žida (v září a říjnu 1939 byl také dvakrát zatčen a krátkodobě vězněn) a výkon své lékařské praxe musel přerušit. Údajně si ovšem po dobu nebezpečí transportu v době okupace udržoval ošklivě vypadající vřed (infekce kostrče), takže se jej Němci neodvažovali zařadit do transportu. Na rozdíl od matky Berty a bratra Karla se mu tedy navzdory jeho židovskému původu podařilo přežít německou okupaci. Rasová perzekuce, podlomené zdraví a prožitky válečné doby mu znemožnily dále vykonávat lékařskou praxi. Po válce proto léčil pouze sporadicky, spíše své nejznámější pacienty. Nějakou dobu byl revizním lékařem a poté působil jako ředitel Okresního ústavu národního zdraví ve Valašském Meziříčí. Starší syn Otto absolvoval meziříčské gymnázium v roce 1943 ve třídě prof. Františka Pechy a jen díky údajné srdeční vadě se mu podařilo vyhnout totálnímu nasazení. Po válce vystudoval Pedagogický ústav Masarykovy univerzity v Brně. Působil nejprve jako učitel v několika školách na Valašsku a později jako archivář v n. p. Osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí. Mladší syn Ivo Levý (narozený 9. 8. 1927) byl Němci z rasových důvodů z gymnázia vyloučen a uvězněn 7. 7. 1944 v Bystřici u Benešova a Janovicích. Dočkal se však v pořádku osvobození, dokončil v roce 1946 meziříčské gymnázium ve třídě prof. Arnošta Kubeši a poté vystudoval elektrotechniku v Brně. MUDr. Otto Levý zemřel 30. 7. 1966 ve Valašském Meziříčí. Je pohřben na místním hřbitově. Město prohlásilo jeho hrob za čestný. (PD)