Valašskomeziříčské Kalendárium
Valašskomeziříčské Kalendárium
1.9.1901
proběhlo slavnostní svěcení památníku v Abácii, kde jsou uloženy ostatky vojáků raněných v bitvě u Slavkova a zemřelých v polní nemocnici v zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. Ač památník nese letopočet 1899, byl vysvěcen až o dvě léta později. Sborník Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí, číslo 11, rok 1902–1903, o průběhu svěcení zaznamenal:
Pravdivě pronesla se úřední zpráva o tomto svěcení: „Vysoce patriotická slavnost konala se v neděli 1. září r. 1901 ve Val. Meziříčí, jíž, ač pohoda byla nepříznivou, účastnilo se obecenstvo města i okolí počtem nad míru hojným.“ Vzácnost takového slavnostního děje, úcta k padlým vojínům, láska k vlasti společné a věrnost jejímu panovníku, pobádaly občany našeho i okolních měst i osad, aby svou přítomností svěcení krásného pomníku se přiúčastnili. Bylo však též nač hleděti. Navštívili onoho dne město naše zástupcové a členové vysokých úřadů duchovních, občanských a vojenských, jak z říše naší, tak i ze sousední ruské. (…) Že se na svěcení dostavili místní úřadové, zeměpanští, školní a obecní zastupitelstvo, jakož i obecní úřad Krásna… rozumí se samo sebou. Daly se najít na slavnosti také deputace města Vsetína a mnohých okolních obcí. Přítomni byli velkostatkáři z okolí a rozmanité spolky se svými prapory, najmě deputace spolků veteránských: bylo lidu na šest tisíc osob. (…) Jeho apoštolskému Veličenstvu, císaři pánu Františku Josefu I., zaslán byl od pomníku telegram věrnosti ve jménu všech hodnostářů i lidu při slavnosti zúčastněného. Po jeho veřejném předčítání zahrála vojenská hudba rakouskou hymnu. (…) V krásný sad proměněno nyní místo odpočinku udatných vojínů, dříve tak opuštěné…
Ale další dějinný vývoj nebyl památníku příznivý. Po rozpadu Rakouska-Uherska mladá Československá republika odmítla převzít duchovní dědictví prohrané slavkovské bitvy a učinily tak i režimy následující. O památník se nikdo nestaral a ten postupně chátral. V roce 1936 byl v jeho těsné blízkosti postaven železniční nadjezd, spodní část památníku byla kvůli terénním úpravám zasypána. Úcta k mrtvým se změnila v neúctu. Teprve na počátku tohoto tisíciletí byl památník restaurován a jeho okolí upraveno. Dne 2. 12. 2005, v den 200. výročí bitvy u Slavkova, zde proběhla vzpomínková slavnost.
Vyhledávání
Vyhledávat můžete dvojím způsobem - dle data nebo textu obsaženého v popisu události nebo jejich kombinaci.
Detail - událost
proběhlo slavnostní svěcení památníku v Abácii, kde jsou uloženy ostatky vojáků raněných v bitvě u Slavkova a zemřelých v polní nemocnici v zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. Ač památník nese letopočet 1899, byl vysvěcen až o dvě léta později. Sborník Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí, číslo 11, rok 1902–1903, o průběhu svěcení zaznamenal: Pravdivě pronesla se úřední zpráva o tomto svěcení: „Vysoce patriotická slavnost konala se v neděli 1. září r. 1901 ve Val. Meziříčí, jíž, ač pohoda byla nepříznivou, účastnilo se obecenstvo města i okolí počtem nad míru hojným.“ Vzácnost takového slavnostního děje, úcta k padlým vojínům, láska k vlasti společné a věrnost jejímu panovníku, pobádaly občany našeho i okolních měst i osad, aby svou přítomností svěcení krásného pomníku se přiúčastnili. Bylo však též nač hleděti. Navštívili onoho dne město naše zástupcové a členové vysokých úřadů duchovních, občanských a vojenských, jak z říše naší, tak i ze sousední ruské. (…) Že se na svěcení dostavili místní úřadové, zeměpanští, školní a obecní zastupitelstvo, jakož i obecní úřad Krásna… rozumí se samo sebou. Daly se najít na slavnosti také deputace města Vsetína a mnohých okolních obcí. Přítomni byli velkostatkáři z okolí a rozmanité spolky se svými prapory, najmě deputace spolků veteránských: bylo lidu na šest tisíc osob. (…) Jeho apoštolskému Veličenstvu, císaři pánu Františku Josefu I., zaslán byl od pomníku telegram věrnosti ve jménu všech hodnostářů i lidu při slavnosti zúčastněného. Po jeho veřejném předčítání zahrála vojenská hudba rakouskou hymnu. (…) V krásný sad proměněno nyní místo odpočinku udatných vojínů, dříve tak opuštěné… Ale další dějinný vývoj nebyl památníku příznivý. Po rozpadu Rakouska-Uherska mladá Československá republika odmítla převzít duchovní dědictví prohrané slavkovské bitvy a učinily tak i režimy následující. O památník se nikdo nestaral a ten postupně chátral. V roce 1936 byl v jeho těsné blízkosti postaven železniční nadjezd, spodní část památníku byla kvůli terénním úpravám zasypána. Úcta k mrtvým se změnila v neúctu. Teprve na počátku tohoto tisíciletí byl památník restaurován a jeho okolí upraveno. Dne 2. 12. 2005, v den 200. výročí bitvy u Slavkova, zde proběhla vzpomínková slavnost.