Valašskomeziříčské Kalendárium

bylo otevřeno ve Valašském Meziříčí reformní dívčí gymnázium, první svého druhu na území Moravy. Na počátku dvacátého století sílily snahy o zrovnoprávnění přístupu ke vzdělání i pro dívky. Výrazně se o to zasazoval spolek Dívčí akademie. Jednou z možných forem bylo zřízení reformního dívčího gymnázia, když společné vzdělávání s chlapci bylo tehdy zakázáno. Po složitých organizačních přípravách bylo zahájeno vyučování v provizorních prostorách, později se vyučovalo v evangelickém alumnátu v Botanice a posléze v bývalém Mikyškově domě. Velkou zásluhu na založení školy a udržení její existence měl poslanec vídeňské říšské rady T. G. Masaryk a také MUDr. Jan Bohuslav Kraicz. Nejznámějšími absolventkami školy byly pozdější profesorka gymnázia Žofie Zajíčková–Kodlová a lékařka MUDr. Hana Kraiczová–Kolouchová. Studentkou školy byla i spisovatelka Amálie Kutinová. V roce 1922 bylo dívčí gymnázium sloučeno s chlapeckým gymnáziem. Třídy, jsouce obráceny k jižní straně, jsou světlé a zdravé. Jelikož ústav nalézá se uprostřed botanické zahrady, byly tam občas konány učebné vycházky. V přestávkách mezi hodinami, jež jsou 10- až 15-minutové, byly žákyně dozírajícím učitelem nabádány, aby (za příznivého počasí) užívaly botanické zahrady k svému osvěžení i poučení. (Z I. zprávy dívčího reálného gymnásia ve Valašském Meziříčí, 1911) Prošly náměstím a ptaly se, kde je gymnasium. Dívčí vlevo, chlapecké vpravo. Tož šly vlevo. Tmavá, vážná budova s nápisem Dívčí reálné gymnasium jim zarazila dech. Tož tady, tady je to! (Amálie Kutinová: Gabra a Málinka)