Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil v Křivém historik a spisovatel JUDr. Miloslav Baláš. Patřil k významným vlastivědným pracovníkům. Materiálově i způsobem zpracování je přínosný zejména jeho Kulturní místopis Novojičínska. V regionálních novinách a časopisech často publikoval články o historii, kultuře a literatuře. Psal prózu na orientální témata, pohádky, okupační prózu i vzpomínkové črty z Valašska. K nim patří například valašská lidová Vánoční pastýřská hra, vyprávěnky z Valašska Kouzelný kvítek a na ně navazující Čarovné housle. Zemřel 31. 10. 1983 v Novém Jičíně. Na jeho rodném domě v části Podhájí je umístěna pamětní deska. Je pohřben na místním hřbitově. Město prohlásilo jeho hrob za čestný. A tehdy v šestnáctém Brusilov jaksi silně tlačil v Haliči na císaře pána a tož ten machometánský panovník, sultán tam kdesi daleko ve věžatém městě poslal mu na pomoc nějaké divize. Do Meziříčí začaly potom přijíždět vlaky s obvázanými a zakrvavenými vojáky v šedivých uniformách, se kterými nebylo možno se dorozumět pro tu divnou hatlaninu, kterou mluvili. Ubytovali je v lazaretu v ústavu pro hluchoněmé, jak se tomu říkalo hluchák. Ranění nesměli ze zahrady ven, očuchovali se jen kolem plotu, natahovali ruce a volali: „Ekmek! Ekmek ver! – Chleba! Dej chleba!“ Ti ranění Turci naměli se vám v tom hlucháku hladu dost a dost! Ale zato fasovali veliké příděly cukru, který byl jejich zvláštní pochoutkou. Když se nemohli sami dostat do města, podávali lidem, co šli kolem plotu, peníze a lístky, aby jim cukr koupili. (Z povídky Miloslava Baláše To ti Turci)