Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil ve Staré Vsi (Altendorf) u Přerova katolický kněz, teolog a historik František Šigut. Po absolvování gymnázia v Přerově v roce 1930 studoval na teologické fakultě v Olomouci, kde byl žákem Augustina Aloise Neumanna (1891–1948) – augustiniána, historika a profesora církevních dějin. Na kněze byl vysvěcen v roce 1936. Poté působil jako katecheta a do roku 1946 vyučoval jako gymnaziální profesor náboženství ve Valašském Meziříčí a Uničově. Po válce byl jako člen lidové strany místopředsedou Okresního národního výboru ve Valašském Meziříčí. Mimo tuto funkci se stal i referentem pro konfiskovaný majetek Němců, kolaborantů a zrádců. A právě tuto funkci měl údajně zneužít pro své osobní obohacení. Hlídka Sboru národní bezpečnosti jej zadržela a předala Krajskému soudu v Novém Jičíně. Byl odsouzen a uvězněn. Díky brzké amnestii prezidenta Beneše si však ve vězení dlouho nepobyl. V letech 1946–1949 působil na konzistoři v Kroměříži. V roce 1949 byl přeložen jako kaplan do Opavy-Komárova. Od 1. 3. 1949 působil jako kaplan ve farnosti Opava-Komárov a Raduň, kde se stal od 15. 1. 1959 do svého onemocnění (opakování slabého záchvatu mozkové mrtvice v květnu, sedm týdnů v nemocnici, pak do prosince v domácím léčení) 15. 12. 1963 farářem-administrátorem. Od 15. 12. 1963 byl kaplanem u Panny Marie a duchovním správcem dominikánek na Rooseveltově ulici v Opavě. V komárovském kostele oslavil 1100. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje. V posledních letech svého života působil jako duchovní opatrovník v Domově důchodců v Opavě. Zemřel 1. 2. 1970 po přijetí posledního pomazání v nedožitých šedesáti letech. Po krátkém rozloučení v kostele Panny Marie v Opavě, které proběhlo 4. 2. 1970, bylo jeho tělo převezeno a pohřbeno v rodinné hrobce ve Staré Vsi u Přerova. Matka prof. P. Františka Šiguta zemřela v roce 1955 v Suchých Lazcích u Opavy (podle farní pamětní knihy farnosti komárovské na str. 211–212). Prof. Šigut psal v letech 1950–1960 zápisy pro kroniku na volné listy, poté byly přepisovány do kroniky. Prosazoval se ale především jako regionální historik výtvarného umění, kronikář, literární publicista a vlastivědný pracovník. Jako velice přičinlivý a plodný badatel na poli historie je autorem celé řady textů především z oblasti církevních dějin. Velká část jeho děl zůstala bohužel nevydána nebo pouze v rukopise. Přispíval do Slezského sborníku i do Časopisu Slezského muzea. Jeho nejznámějším dílem je kniha Dějiny farnosti Valaš. Meziříčí z roku 1940. (PD)