Valašskomeziříčské Kalendárium

byl otevřen ve Valašském Meziříčí Zemský ústav pro hluchoněmé, dnešní Mateřská škola, základní škola a střední škola pro sluchově postižené. Podnět k jeho založení dal poslanec Karel Richter na schůzi zemského sněmu 17. 1. 1906. Zemskému výboru bylo uloženo, aby byly přesně vedeny seznamy hluchoněmých, školou povinných dětí. Na základě těchto seznamů byl výboru předložen návrh řešení nedostatku míst v ústavech pro hluchoněmé. V roce 1906 přísedící zemského výboru JUDr. Jan Žáček, zemský tajemník Dr. Josef Sieber a ředitel ivančického ústavu Josef Kolář podnikli studijní cestu po Německu, Švýcarsku a Rakousku. Ve zprávě o své cestě navrhli zřízení třetího českého ústavu pro hluchoněmé děti na Moravě (po Ivančicích a Lipníku nad Bečvou). Návrh byl schválen zemským sněmem 22. 3. 1907 a o sedm měsíců později – 5. 10. 1907 – bylo s konečnou platností rozhodnuto, že nový ústav bude postaven ve Valašském Meziříčí. Plán k němu vypracovali architekt Ing. Rybka a zemský architekt Antonín Papež. Se stavbou se započalo v červnu 1909. Prováděla ji firma Ing. Müller a spol. a vyžádala si 803 953 koruny a 3 haléře. Valašskomeziříčský ústav byl původně určen pro sto dvacet žáků z jižní i východní Moravy a Slezska, kteří mohli být vyučováni v osmi postupných ročnících. Dále bylo systemizováno deset učitelských míst kromě ředitele a katechety, kterým byl po léta P. Lev Pospíšil. O hospodářskou správu se staral úředník zemské účtárny. Prvním ředitelem byl jmenován 13. 12. 1910 Antonín Schell. Dne 3. 1. 1911 byla bohoslužbami v místním kostele zahájena činnost nového ústavu. V obou světových válkách byla budova používána jako vojenský lazaret. V roce 1924 navštívil ústav při své návštěvě města prezident T. G. Masaryk.