Valašskomeziříčské Kalendárium

se narodil v Krhové generál Rudolf Pernický. Po starší sestře Olze, narozené v roce 1906 a později provdané Šoborové, a po záhy zemřelém bratrovi se učiteli Rudolfu Pernickému a jeho manželce Boženě, rozené Blažkové, narodila v roce 1917 ještě dcera Miroslava, později provdaná Kupčíková. Válečné okolnosti doby narození jako by předurčily i životní dráhu syna Rudolfa. Po maturitě na valašskomeziříčském gymnáziu v roce 1934 ve třídě prof. Otakara Kodla se mladý Rudolf upsal československé armádě. V roce 1938 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě jako poručík dělostřelectva. O rok později opustil okupovanou vlast a přes Polsko a záhy poraženou Francii se dostal do Anglie. Zde se stal instruktorem výcviku paradesantních dobrovolníků určených pro sabotáže, kteří byli později vysazováni na území protektorátu. Na něj samotného došla řada jako na velitele skupiny Tungsten až na konci roku 1944. Navzdory zcela nepřesnému místu vysazení se po osmi dnech strastiplného přechodu sněhovými závějemi dostal se svým podřízeným rotmistrem Leopoldem Musilem do místa určení u Nového Města na Moravě na Vysočině. Zde do konce války plnil úkoly související s organizováním a prohlubováním činnosti domácího odboje za přispění pokynů z Anglie. Po válce řešil svůj profesní i osobní život. Byl zařazen do generálního štábu čsl. armády, kde úzce spolupracoval s řadou důstojníků, kteří se v rámci boje o charakter armády stali nepohodlnými komunistickým snahám o její podřízení. Byli to např. později popravený generál Heliodor Píka, major Nechanský či plukovník Paleček. V roce 1947 se Rudolf Pernický oženil s Emílií Poláčkovou, dcerou majitele železářství. Komunisté jej po únorovém převratu v roce 1948 nechali ještě dostudovat Vysokou školu válečnou a počít jediného syna Rudolfa. Je však již pod dohledem i ve Lhotce nad Bečvou, kde žila jeho matka a sestra a kam zajížděl pouze občas. Dne 1. 11. 1948 Státní bezpečnost udeřila. Major Pernický byl před svým pražským bydlištěm za dramatických okolností zatčen, uvězněn a po čtyřměsíčním vyšetřování odsouzen v rámci vykonstruované skupiny Ervína Kolenatého a spol. k dvaceti letům vězení. Jeho syn se narodí až 15. 5. 1949, deset týdnů po otcově odsouzení. Před trestem smrti jej jako polehčující okolnost zachránila jeho účast v protifašistickém odboji. Na svobodu se dostal po amnestii v květnu 1960. Jeho tehdy jedenáctiletý syn hrající si před domem na pískovišti se při jeho spatření rozplakal a utekl domů. Nepoznal jej. Po propuštění se mohl uplatnit pouze v dělnických profesích v patřičné vzdálenosti od bydliště své rodiny. Jakékoli případné aktivity Státní bezpečnost bedlivě sledovala. Teprve léta na sklonku svého života po roce 1989 mohli někdejší vězni komunistického režimu prožít v relativní svobodě. Rudolf Pernický byl v roce 1990 zvolen prvním předsedou nově založené Konfederace politických vězňů. V roce 1992 se stal jeho čestným předsedou. Prezident Václav Havel jej povýšil do hodnosti generálporučíka a prezident Václav Klaus jej 28. 10. 2005 vyznamenal nejvyšším možným československým státním řádem – Řádem Bílého lva I. třídy. Dne 21. 12. 2005, necelé dva měsíce po převzetí vyznamenání, shodou okolností ve výroční den svého seskoku na území protektorátu, Rudolf Pernický zemřel. (PD)