Valašskomeziříčské Kalendárium

se pokusil o přechod státních hranic v oblasti Mikulova spolu se svými známými Františkem Boháčem – bývalým armádním důstojníkem – a Vladimírem Krejčiříkem Jan Křižan (narozen 12. 11. 1915 Valašské Meziříčí – 14. 6. 1951 Brno – poprava), bývalý majitel pily a otec tří synů (Jana, Jiřího a Ondřeje). Býval řadovým členem národně socialistické strany (1945 – únor 1948). V roce 1939 se oženil. Po otcově smrti roku 1941 převzal hospodaření na pile, kterou dále modernizoval a rozvíjel. Po válce mu byl jeho majetek postupně znárodňován, čemuž se snažil bránit právní cestou, ale pochopitelně marně. Poúnorové poměry a obava ze zatčení jej vedly k úvahám o emigraci, o kterou se na konci roku 1949 pokusil. Během cesty na rakouskou hranici, kterou plánoval překročit se svými společníky v oblasti Mikulova, zastavila jejich automobil v noci na 1. 1. 1950 dvoučlenná ozbrojená hlídka. Co se poté událo, se přesně neví. Podle obvinění Státní bezpečnosti, která případ převzala od kriminálky, měl Jan Křižan smrtelně postřelit jednoho z členů hlídky a druhého se společníkem Boháčem těžce zranit. Materiály Státní bezpečnosti však obsahují řadu rozporů a některé části zcela chybějí. Obvinění bylo postaveno na „doznání“ vyšetřovaných. Během vyšetřování a věznění v jedné z nejobávanějších věznic v Brně na Cejlu byli Křižan i Boháč vystaveni krutému mučení. Žádný ze svědků už nežije. Nelze proto vyloučit, že obvinění mohlo být částečně vykonstruované. Jan Křižan i František Boháč byli odsouzeni tehdejším Státním soudem v Brně bez možnosti skutečné obhajoby ve veřejném procesu k trestu smrti oběšením. Jedinou možnost setkat se s manželkou Dagmar dostal Jan Křižan na malou chvíli před popravou. Trest byl vykonán 14. 6. 1951 v Brně na Cejlu. Manželka zůstala sama se třemi malými syny v Brankách a byli nadále pronásledováni a vystaveni perzekucím státního aparátu. V roce 1991 byl Jan Křižan částečně rehabilitován. Dagmar Křižanová zemřela 2. 10. 2015 v nedožitých devadesáti šesti letech. (PD)