Valašskomeziříčské Kalendárium

se sešla z iniciativy Jiřího Zajíce ustavující schůze MLOK klubu ve Valašské Meziříčí. Skupina si dala za cíl vybudovat a provozovat ve sklepech zámku Žerotínů klubové prostory, jež by sloužily k realizaci nejrůznějších kulturních akcí zejména pro mladé lidi. Klub byl zaregistrován do nově vzniklé celostátní organizace Svazu klubů mládeže, která mohla být ustanovena díky polednovým politickým změnám v rámci obrodného procesu a vznikla 10. 4. 1968. Předchůdcem MLOKu bylo divadélko Minimax, založené v únoru 1961 Janem Trůnečkem. Působilo v klubu národního podniku Tesla na náměstí (dnes budova Komerční banky). Divadélko se proslavilo zejména seriálem pravidelných zábavných multižánrových pořadů nazvaných MLOK (zkratka „Mládí okolo kultury“). Pořady byly zahájeny v roce 1966, konaly se každou druhou sobotu a těšily se velkému zájmu posluchačů. K akcím neodmyslitelně patřila big-beatová skupina Salamandr. Poslední večer č. 40 se uskutečnil v červnu 1968 a posléze divadélko ukončilo svou činnost. Pořady měly svůj neoddiskutovatelný podíl na vzniku budoucího klubového zařízení pro mladé.Architektonickou studii a projekt klubu zpracoval Ing. arch. Vladimír Kalivoda. Technickými zvláštnostmi bylo například zachování kamenné studny u jeviště v interiéru nebo osazení originálního pivního sudu sloužícího jako zvuková a promítací kabina. Celková plocha klubových prostor činila 326 čtverečních metrů, o náklady ve výši 930 tisíc korun se podělily město, ministerstvo pro mládež a tělovýchovu a krajský národní výbor. Značná část prací byla provedena brigádnicky. Tým klubu od září 1969 organizoval, byť zatím v jiných prostorách, nejrůznější kulturní akce a koncerty, např. Hovory přes rampu Miroslava Horníčka, vystoupení pražských divadel nebo koncerty v římsko-katolickém kostele. Od ledna 1970 se klub přejmenoval na Mistral. Vzhledem k politickému vývoji v období posrpnové normalizace se všechny společenské organizace vzniklé po lednu roku 1968 staly nežádoucí a byly postupně zrušeny. Při nejrůznějších politických prověrkách se nepohodlnými režimu stali i mnozí funkcionáři Mistral klubu. V důsledku zrušení Svazu klubů mládeže jako samostatné organizace byla členům a aktivistům dána 4. 6. 1970 možnost vstoupit do jednotné mládežnické organizace – Socialistického svazu mládeže. Tato změna podmínek v činnosti, ztráta nezávislosti a samostatnosti mládežnických organizací vedla u mnohých z kolektivu aktivistů Mistral klubu k velkému zklamání. Některé to odradilo od další práce a raději se stáhli do ústraní. Počátkem roku 1971 již byly klubové prostory ve správě Klubu pracujících a vedoucím se stal Helmut Dobiáš. Když byl po různých peripetiích 2. 3. 1971 již pod názvem M-klub konečně otevřen, nebyl zde prakticky nikdo, kdo by ho naplnil smysluplnou činností, a upravené prostory jen o vlásek unikly přeměně na běžné restaurační zařízení (viz kalendárium 2. 3. 1971).